Ať mi nikdo neříká že ne

Pavel Dobeš

1:ČlBmověk by se na tom světě nD#mudil,
kdF7yby bylo všechno, jak by chtBměl,
v půl dvanácté ráno by se vzbD#mudil
a pF7ak by si hodinku poležBmel.G# 
*:NC#aštěstí, jak bylo zjištěnD#7o,
G#unudit se nikdo nemůžC#e,F7 
krB7áva, jen si lehne na senD#7o,
hmG#yz ji začne bodat do kůžC#e.
R:Je to takzvF7aný odpočinBmek aktivní
ve své pF7odobě primitivnBí:
kráva nervy ztrD#atí,
F7oháňkou se do much strefujBe,
ty zvednou se a znovu vrD#átí
a mF7elodie se opakujBme.
2:Člověk hlavně nadává na komáry
a trpí, když mu moli žerou šat,
když červotoč se zavrtá do almary
a housenky se slezou na salát.
*:Obdivujem roupy, co je táhne,
tady ještě jasno nemáme,
po čem jejich organismus prahne,
zatím ještě stále bádáme.
R:Zatím ještě stále bádáme,
zatím recept v ruce nemáme.
Zatím se pohodlně ztratí
tasemnice v našich útrobách,
i mandelinka v bramborové nati,
stejně jako myši v zásobách.
3:Jednou to tak bude zařízeno,
že se nikdo zdarma nenají,
parazitům bude odzvoněno,
už dnes je nikde rádi nemají.
R:Neboť člověku berou sílu, pijí krev,
probouzejí v něm hněv,
probouzejí v něm návaly zlosti,
ale až je člověk vyžene,
pracovních sil zas bude mít dosti,
ať mi nikdo neříká, že ne!
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-02-02T20:09:21.199+00:00
Výsledky hledání: